Hospodin miluje svůj (nedokonalý) lid.

2. neděle v mezidobí C

Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa. Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha. Nebudeš se již nazývat „Opuštěná" a tvá zem „Osamělá". Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země „V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže. Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.

Iz 62,1-5

Návrat vyvoleného národa z babylonského zajetí nenaplnil lidská očekávání. Velkolepá obnova Jeruzaléma se nekonala. Izrael se nestal úžasnou velmocí, která si podrobuje okolní národy. Obnova svatého města postupuje pomalu a klopýtavě. Lid zápasí se stejnými těžkostmi jako kdykoliv předtím. Do této situace (2. pol. 6. stol. př. Kr.) plné zklamání a znechucení se ozývá neznámý prorok nebo možná i vícero proroků, jejichž výroky sesbírané v závěru Knihy proroka Izaiáše (Iz 55 – 66) odborníci označují pojmem Trito-Izaiáš.

Součástí těchto proroctví jsou i výroky o snubním vztahu mezi Hospodinem a Izraelem. Proroci nepřestávají upozorňovat na nevěrnosti lidu (Iz 57) a jeho vůdců (Iz 56,10-12). Vytrvale vybízejí k pokání a obrácení (Iz 56,1-2). Poukazují na projevy nespravedlnosti (Iz 58) a pokrytectví (Iz 59). Avšak i navzdory vší možné nedokonalosti, nevěrnosti a morální bídě „požádání o ruku", s nímž se Hospodin obrací na izraelský lid, není podmíněno tím, nakolik se tento národ bude chovat slušně. Hospodin neslibuje Izraeli, že si jej zamiluje, když se Izrael konečně polepší. Hospodin ujišťuje svůj lid, že ho bezpodmínečně miluje, a proto se Izrael nemusí bát, že život podle Hospodinova zákona bude nudným břemenem. Hospodinova vášnivá láska je bezpodmínečná a věrná za všech okolností. Znamená to tedy, že je zcela jedno, jak se Izrael zachová? Vůbec ne! Spravedlnost Izraele, kterou mají spatřit národy, však není předpokladem Hospodinovy lásky, nýbrž jejím přirozeným důsledkem. Pokud to Izrael nepochopí, bude se nanejvýš utápět v úmorném dodržování příkazů a předpisů, které ho vůbec nebaví a nezajímají. Když to konečně pochopí, jeho spravedlnost vzejde jak světlo, jeho spása se rozhoří jak pochodeň, národy uvidí jeho spravedlnost a všichni králové jeho slávu.

2. neděle v mezidobí C

© E-nedele www.paulinky.cz

Příbuzné weby: www.signaly.cz/neposeda, www.signaly.cz/annina