Desatero není otroctví
3. neděle postní
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě...
Viz Ex 20,1-17
Liturgi@ on-life
Postní putování ve znamení smlouvy pokračuje. Jak se na postní atmosféru patří, je to putování mlčenlivé. Texty prvního čtení neskloňují slovo „smlouva" ve všech pádech, a přece nás zvou (a zároveň i vedou) přímo ke kořeni smlouvy. Druhá polovina knihy Exodus (Ex 19 – 40) je celá věnovaná sinajské smlouvě a úryvek, který tvoří první čtení třetí postní neděle, je jakoby jejím jádrem a koncentrátem. Známe ho jako „Deset Božích přikázání", „Desatero" či „Dekalog" a obvykle ho interpretujeme jako soubor zákazů a příkazů, na základě kterých (nezřídka s jistou dávkou nechuti a neochoty) posuzujeme svůj (a nejen svůj) morální profil. Morální kvalita našich skutků je sice důležitá, je však jen jednou stránkou věci. Pokud vnímáme sinajskou smlouvu pouze v této rovině, jsme na cestě k pravé velikonoční radosti ještě poněkud pozadu... Sinajská smlouva totiž nepředkládá náročné závazky lidí, které si Hospodin (k jejich smůle) vyvolil. Sinajská smlouva představuje především identitu a důstojnost těch, kteří jsou jí účastni. Prvním smluvním partnerem je Hospodin. Představuje se těmito slovy: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví." Není to filozofická definice ani seznam charakteristických vlastností v superlativech. Podstatným znakem před Božím jménem je zájmeno „tvůj". Vyjadřuje blízký a důvěrný vztah. Hospodin se kromě toho představuje aktivitou: „já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví." Výsledkem Boží aktivity je vysvobození lidu a konec jeho otroctví. Jaký to paradox, že následující řádky jsou tak často interpretovány právě opačně – jakoby se otroctví s desaterem teprve začalo. Lidský zrak opravdu potřebuje být uzdraven Kristovým světlem, aby nečetl deset slov ze Sinaje jako přikázání, nýbrž aby v nich dovedl vidět definici druhého smluvního partnera – člověka, který je svobodný, neboť ho Hospodin vyvedl z domu otroctví. Jak tedy vypadá druhý smluvní partner této smlouvy? Je to člověk svobodný od všeho, co by pouze „požíralo" jeho čas a energie, ale nenaplňovalo by jeho srdce. Je zároveň svobodným pro plnost života, jehož dárcem je sám Stvořitel.
Naším instruktorem v této třetí etapě postního putování není nikdo jiný než sám Mojžíš. Dnes, když nám tlumočí Hospodinova slova na Sinaji (viz Ex 19,8), klade nám i otázku: Jak čteš tato slova ty? Jako zotročující příkazy a zákazy, nebo jako definici člověka, který se těší důstojnosti smluvního partnera samotného Hospodina? Neboť Hospodin ho vyvedl z domu otroctví...
© E-nedele www.paulinky.cz
Příbuzné weby: www.signaly.cz/neposeda, www.signaly.cz/annina
Přátelské weby: www.kapky.eu
Moc se mi líbí, že je v této e-neděli vyzdvižen rozdíl mezi příkazem a smlouvou... Není to báječné, že jsme zapojeni do uzavření smlouvy mezi lidem a Hospodinem? Není to jen příkaz, kterému bychom se měli podřídit, je to smlouva!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.