Ještě čtyřicet dní...
Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!" Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu...
Viz Jon 3,1-5.10
Kniha proroka Jonáše připravuje čtenáři nejedno překvapení. Jedním z takových překvapení je i pozoruhodný vztah mezi Jonášovým kázáním a reakcí obyvatelů Ninive. Jonáš je „Hebrej, který se bojí Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu" (Jon 1,9). V strohém poselství, které ohlašuje ninivským, však nepadne o tomto Bohu ani slovo [1]. Když Jonáš přecházel městem, volal: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!" Nepodává žádné teologické zdůvodnění, žádný poukaz na vyšší moc či Boží autoritu. Vyslovuje pouze stručnou hrozbu: „Ještě čtyřicet dní..."
Ninivští obyvatelé jsou pohané. Nevíme o nich téměř nic, můžeme však rozumně předpokládat, že o Hospodinu, Bohu Izraele nemají ani potuchy. Jejich městem chodí nějaký cizí chlápek a vykřikuje: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno." Jaká je jejich reakce? V biblickém textu čteme: „Ninivští obyvatelé uvěřili Bohu." Naši pozornost samozřejmě mnohem víc upoutá následující informace o postu a žínici, avšak právě tato, jakoby mimochodem utroušená poznámka, je pro zbožného čtenáře opravdová „terapie šokem". Tito zavrženíhodní pohané uvěřili Bohu, ačkoli o něm dokonce ani pořádně neslyšeli! Tito ninivští bezbožníci zaujali tentýž postoj jako sám Abrahám – praotec víry (viz Gen 15,6)! Tito hříšní Ninivané, kterým Jonáš z plného hrdla hlásal pouze rozvrat a zkázu, dovedli projevit víru, na jakou se ani vyvolený Izrael nezmůže![2] Jistě je příjemné na závěr si s úlevou oddechnout, protože Hospodin nakonec na obyvatele Ninive nepřivedl zkázu, kterou jim hrozil. Jen ať v nás tato úleva neumlčí těch pár otázek, které před nás tento biblický text staví: Nám na rozdíl od obyvatel Ninive nechybí zvěst o pravém Bohu. Dokážeme mu však i z celého srdce uvěřit? I strohá hrozba z úst neochotného proroka stačila obyvatelům Ninive k tomu, aby uvěřili Bohu. K čemu nás vedou ty nejrůznější informace, kterými si denně plníme hlavu? Pomáhají nám, abychom uvěřili Bohu?
[1] Srov. M. Varšo: Abdiáš, Jonáš, Micheáš. Komentáre k Starému zákonu. Dobrá kniha, Trnava 2010, s. 142.
[2] Viz tamtéž.
© E-nedele www.paulinky.cz
Příbuzné weby: www.signaly.cz/neposeda, www.signaly.cz/annina
Přátelské weby: www.kapky.eu
No, ono jde o to, jaký literární žánr ta kniha Jonáš vlastně je. Cosi mi říká, že to kniha dějepisná nebude, třeba jako Ester, třeba jako Job. Takže já bych se raději ptal "co nám asi chtěl Bůh sdělit, když Jonáše nechal sepsat?"
Já v ní čtu příběh o boji člověka (Jonáše) s Bohem. O vnitřním odporu, nesouhlasu. A o poslušnosti/neposlušnosti.
Těch 40 dní je obrovské drama. Drama Jonášovo, nikoli drama Ninivských. Jonáš - vnitřně přesvědčen, že je to naprostá ptákovina a kravina - chodí a vykřikuje provokativní větu, za kterou mohl snadno přijít o krk.
Dnešní myšlenka E-neděle mě oslovila... :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.