Am 6,1a.4-7
Liturgi@ on-life
Izraelský národ si v Amosově době rád přisuzoval označení „dům Josefův“ (viz Am 5,6). Hrdě se hlásil k svému praotci, který to v Egyptě dotáhl až na správce faraónova majetku. Lidé však už zapomněli na to, že Josefa do egyptského otroctví prodali právě jeho vlastní bratři. Titul „dům Josefův“ by je totiž měl zavazovat především k péči o ty, kdo trpí nouzi (srov. Gen 41,46-49.53-57), oni však činí pravý opak[1]. Prorok Amos nešetří ironií. Nazývá je povaleči a připomíná jim, jak jsou směšní oproti Davidovi, kterého by chtěli napodobovat. David se nestyděl činit pokání a prosit o odpuštění, když se dopustil bezpráví (srov. 2 Sam 12,1-14). Oni si však ještě bezstarostně hoví ve své nepravosti.
Ani Ježíš nešetří ironií. Ukazuje svým posluchačům, že každý, kdo se pokouší utišit hlad svého srdce po pravé lásce bohatstvím, přepychem a pohodlím, je stejně směšný, jako boháč, který chce uhasit svou nepředstavitelnou žízeň tak, že si nechá ovlažit pouze jazyk konečkem prstu omočeným ve vodě.
[1] Srov. Der Grosse Sonntags-Schott, Freiburg – Basel – Wien, Herder 1975, s. 1365.
© E-nedele
www.paulinky.cz
www.svatypavel.paulinky.cz
Příbuzné weby:
www.signaly.cz/neposeda
www.signaly.cz/annina
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.