Když nastala hodina
Když nastala hodina...
Viz Lk 22,14 - 23,56
E-vangelium on-life
Zatímco na Velký pátek nám liturgie předkládá Ježíšovo utrpení v podání evangelisty Jana, na Květnou neděli se podle ročních cyklů A, B, C střídají synoptikové Matouš, Marek a Lukáš. Ačkoli si synoptická evangelia v pašijovém vyprávění do značné míry vzájemně odpovídají, liturgie Květné neděle nás do tajemství Ježíšova utrpení uvádí každý liturgický rok v jiném momentu. Dostáváme tak pokaždé jiný (interpretační) klíč k tomu, aby se naše srdce otevřelo tajemství Ježíšova utrpení. V roce B jsme mohli toto tajemství kontemplovat ve světle „prorockého gesta" hříšné ženy v domě Šimona Malomocného (viz Mk 14,1 - 15,47) - ZDE a v roce C v úvodu pašijového příběhu spolu s evangelistou Lukášem vstupujeme do „velké horní místnosti" (viz Lk 22,12).
Apoštolové, kteří s Ježíšem zaujali místo u stolu, ještě nebyli schopni pochopit plný smysl toho, co se odehrává ve večeřadle, ani toho, co bude následovat bezprostředně poté. My však již můžeme vnímat vzájemné souvislosti. Víme, že událost ve večeřadle předznamenává to, co se za několik hodin stane „ na místě, které se nazývá Lebka" (viz Lk 23,33), a Ježíšovo vydechnutí na kříži (Lk 23,46) je skutečným završením jeho slov: „ Moje tělo se vydává za vás a moje krev se prolévá za vás!. (srov. Lk 22,19-20). Pokud domyslíme hlubokou souvislost těchto dvou událostí (ve večeřadle a na kříži) opravdu do důsledků, pak musí platit, že Ježíšův příkaz: „ to konejte na mou památku" se nevztahuje pouze na to, aby apoštolové slavili jeho památku pouze s chlebem a kalichem, ale také na to, aby slavili jeho památku i s vlastním tělem a krví - to znamená vydáváním svého vlastního života pro druhé. Sami od sebe však toho nejsou schopni. Proto je svátostné slavení památky toho, co učinil Ježíš ve večeřadle, na jedné straně objasněním a zpřítomněním toho, co dokonal na kříži, a na druhé straně rovněž zdrojem milosti k tomu, aby se život jeho učedníků stával neustálou památkou jeho odevzdanosti na kříži.
Jako pozorným posluchačům nám neunikne, že Lukáš uvádí stolování ve večeřadle slovy: „ když nastala hodina" (viz ekumenický překlad). Když na začátku svého evangelia vypráví o událostech kolem Ježíšova narození, rád je uvádí slovy „v těch dnech (Lk 1,24.39; Lk 2,1). My tehdy tušíme, že jde o mimořádné dny - o čas milosti, kdy se k nám přibližuje spása. Nyní však cítíme, že čas milosti vrcholí, spása je přímo na dosah ruky a Boží láska je tak intenzivní, že už se čas nepočítá na dny, ale na hodiny! Ba víc, tajemství Ježíšova kříže a vzkříšení natolik změnilo běh světa, že tato mimořádná hodina už není pouze nenávratně uplynulým časovým úsekem, ale pokaždé, když se slaví památka toho, co se událo ve večeřadle, je hodina naší spásy živou přítomností.
© E-neděle
www.paulinky.cz
www.svatypavel.paulinky.cz
Příbuzné weby:
Doporučujeme:
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.