Nedělní texty od Paulínek

Vězení a křest

9. 1. 2010 0:00
Rubrika: Nezařazené | Štítky: z jedné vlny

Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe,

Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení."

Viz Lk 3,15-16.21-22


E-vangelium on-life

Pasáž o Ježíšově křtu v evangeliu podle Lukáše se oproti Markovu a Matoušovu evangeliu vyznačuje jednou zvláštností, která není z úryvku vybraného do nedělní liturgie hned patrná. Lukáš mluví o Ježíšově křtu teprve po zprávě o uvěznění Jana Křtitele. Na první pohled by se mohlo zdát, jakoby si evangelista špatně promyslel osnovu svého textu, takže po slovech o Janově uvěznění ještě spěšně dodává pár vět o Ježíšově křtu. Zprávě o uvěznění Jana Křtitele však předchází jedna věta: „[Jan] dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal radostnou zvěst" (Lk 3,18). Právě ve světle těchto slov nemusí být zvláštní uspořádání Lukášových myšlenek stylistickou nedokonalostí, ale naopak, velmi výmluvným poselstvím.

Hlásání evangelia se nikdy neuskutečňuje pouze slovy. Je to vždy záležitost celého života. Proto i Janovo hlásání nepozůstává pouze ze slov a z napomenutí adresovaných různým skupinám posluchačů (viz Lk 3,7-18, evangelium 3. adventní neděle), ale jeho neoddělitelnou součástí je i vězení a následná smrt. A to zvláště v souvislosti s Ježíšovým křtem. Kromě toho stojí za pozornost, že zatímco Herodes dal Jana zavřít do vězení a zabít právě proto, že mu Jan vytýkal cizoložství s Herodiadou, starozákonní proroci nezřídka označují hříchy vyvoleného národa a jeho nevěrnost Hospodinu za cizoložství (viz např. Oz 1 , Jer 3).

Kdyby Lukáš psal o Janově uvěznění po Ježíšově křtu, brali bychom to jako sice smutnou, ale naprosto obyčejnou informaci. Zpráva o Janově uvěznění zařazená ještě před Ježíšovým křtem nás však překvapuje a nutí k přemýšlení. Právě ve světle Janova uvěznění, které se skončilo smrtí, můžeme lépe pochopit Ježíšův křest. Když totiž postavíme tyto dvě události vedle sebe, uvidíme jejich tajemnou souvislost a hluboký prorocký význam té první z nich. Možná jsme zvyklí vnímat křest především jako obmytí od hříchů. Souhlasíme s pravdou, že Boží Syn obmytí od hříchů nepotřeboval, ale při jeho křtu si uvědomujeme, že přijetím lidské přirozenosti se naplno zařadil mezi nás hříšníky. Starověký člověk (a jistě i evangelista Lukáš) však mnohem jasněji vnímal hlubokou symbolickou souvislost mezi ponořením do vody (ztrátou životodárného vzduchu) a smrtí. Právě smrt je údělem nás všech, kteří jsme se nechali uvěznit hříchem. Ježíšův křest nám tedy kromě pravdy o potřebě našeho obmytí od hříchů zjevuje zejména pravdu o tom, že Boží Syn za námi přišel právě do beznadějné situace naší smrti způsobené hříchem, aby nás z ní vysvobodil. Nebe, které se otevřelo nad Ježíšem, když vystoupil z vody (srov. Mt 3,16; Mk 1,10), se navždy otevřelo i nad námi, když tentýž Ježíš vystoupil z hrobu.

Událost Ježíšova křtu nám tedy zjevuje, že Boží Syn se stal člověkem, aby měl účast na naší smrti, kterou nám přivodil hřích, a aby nás z ní vysvobodil. Naproti tomu svátost křtu, kterou jsme přijali my, zase způsobuje, že my máme s Božím Synem účast na jeho smrti, aby nás vysvobodilo jeho zmrtvýchvstání (viz Řím 6,3: „Copak nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti?").


© E-neděle

www.paulinky.cz
www.svatypavel.paulinky.cz

Príbuzné weby:

www.signaly.cz/neposeda

www.signaly.cz/annina

Zobrazeno 1182×

Komentáře

Adamet

Ahoj, nemohl jsem si odpustit malou připomínku :-) Je to teď OK a oči už nebolí. Díky ;-)

katerzina

Ahoj, stačí říct, už je to tmavší :) Žádný spešl důvod k té barvě nebyl, snad jen aby ladila s obrázkem, ale to takhle ladí taky;)

Adamet

Proč je použito světle zelené písmo na bílém pozadí? Obtížně se mi to četlo (je to nekontrastní), lepší by bylo volit tmavší barvy, třeba tmavě zelenou.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka