Rozvod
Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: „Co vám přikázal Mojžíš?" Řekli: „Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se."Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz!"
Viz Mk 10,2-16 
E-vangelium on-life
Zdá se, že navzdory choulostivosti tématu, s nímž farizeové přicházejí za Ježíšem, se tentokrát situace mezi nimi příliš nevyhrocuje. Evangelista neuvádí, že by farizeové projevovali nesouhlas, nebo dokonce, že by začali snovat plány, jak Ježíše zahubit (viz např. Mk 3,1-6). Pouze učedníci žádají ještě jedno vysvětlení, které Ježíš ochotně podává. O farizejích se mlčí, ačkoli na jejich adresu zazněla Ježíšova poznámka o tvrdosti srdce. Sledujeme-li však tento rozhovor pozorněji, zjistíme, že i když obě strany vyslovily svá stanoviska, ke skutečnému dialogu mezi farizeji a Ježíšem vlastně vůbec nedošlo. Při opravdovém dialogu musí obě strany mluvit o téže věci a být zajedno v pojmech. V opačném případě dojde k tomu, že jedni mluví o koze a druzí o voze. A to se stalo i mezi farizeji a Ježíšem.
Farizeové se ptají, smí-li se muž se ženou rozvést, a trvají na tom, že Mojžíš jim cosi dovolil. Ježíš se naopak o žádném dovolení nezmiňuje. Místo toho opakovaně mluví o přikázání. Ptá se: „ Co vám přikázal Mojžíš?" Nikoliv: „Co vám dovolil Mojžíš?" Z Ježíšových slov je tedy zřejmé, že Mojžíšovo ustanovení není dovolením rozvést se, ale přikázáním poskytnout ženě alespoň nějakou sociální záruku, když už pro tvrdost lidského srdce k rozvodu vůbec došlo. Samotný rozvod (ani z iniciativy muže ani z iniciativy ženy) však nikdy dovolen nebyl ani nebude. Tak to jasně vyplývá i z dodatečného vysvětlení učedníkům. Farizeové vůbec nebyli hloupí. Skutečnost, že nepožadovali žádné další vysvětlení, ba dokonce, že chtěli Ježíše přivést do úzkých, nasvědčuje tomu, že byli schopni pochopit, jak se věci mají. Nechtěli je ale nazvat pravým jménem a vyléčit se z tvrdosti srdce. Nebyli však jediní postižení touto (zákeřnou) nemocí. Stejná diagnóza (které Ježíš v Markově evangeliu říká „sklerokardia") se v různých mutacích táhne stoletími a hojně se vyskytuje i v současnosti. Dnes se ji sice říká „politická korektnost", ale symptomy jsou podobné jako kdysi: bezcharakternost se nazývá flexibilitou, lhostejnost tolerancí, bezuzdnost svobodou, ukončení přerušením, zvrácenost jinakostí, bezohlednost asertivitou... atd. Samotné slovo cizoložství se už nemusí nahrazovat jiným, poněvadž je bezpečně uzamčeno v úzkém kontextu náboženské literatury. Bohužel ne proto, že by označovalo něco, co se už dávno nevyskytuje.
Jak papež vzpomíná na svou návštěvu v České republice: ZDE
© E-neděle
www.paulinky.cz
www.svatypavel.paulinky.cz
Příbuzné weby:
O té diagnóze farizeů je to tady perfektně vystiženo.. Chci se jen vyjádřit k nakousnutému tématu rozvodu:<br />
<br />
Myslím, že je dobré rozlišit, zda se zde jedná o rozvod, protože se člověku prostě "chce" (důvody typu "už si tak nerozumíme").. Na druhé straně Pán také zaručil, že případ smilstva je jiný a je oprávněním pro rozvod.<br />
Matthew 5:32 "Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství..."<br />
Stejně tak, když chce nevěřící strana z manželství odejít, může:<br />
1.Kor 7:15 "Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni." <br />
<br />
Na každé téma - i téma rozvodu - je třeba nahlížet z více úhlů.. Ne jen si vyjmout jeden verš... Když už mezi manžely (i křesťany) k rozvodu dojde, a to z jakéhokoli důvodu, mají zůstat svobodní, nebo se smířit a vrátit se k sobě.<br />
<br />
1 Corinthians 7:10 Těm, kteří žijí v manželství, přikaz
A navíc je přípustný rozvod i v případě, že jeden z manželů svého partnera (a vlastně i děti) ohrožuje na zdraví nebo dokonce i životě (fyzické, domácí násilí apod.).
Ad PetraO: V tom případě pouze rozluka, protože, bylo-li manželství platně uzavřeno, nelze ho rozvést. Tudíž v tom případě ani nevinná stránka nemůže uzavřít nový sňatek.
Ad:<br />
"případ smilstva je jiný a je oprávněním pro rozvod"<br />
<br />
Je a není. V řeckém textu je slovo "porneia", což je smilstvo, tj. nezákonný vztah, který vlastně není skutečným manželstvím (např. mezi příbuznými nebo - budeme.li se držet Písma - když někdo žije s manželkou svého bratra). Tak to chápali i židé - proto zmínka o "případu smilstva je pouze v Matoušově evangeliu určenému hlavně křesťanům ze židovství - v jiných evangeliích se neobjevuje.<br />
<br />
Proto to není výjimka pro případ nevěry. Pro ni používá Nový zákon jiné slovo: "moicheia". Jestli je manželství znamením věrnosti Krista vůči jeho Nevěstě církvi, pak si kvůli nevěře církve Kristus NEnajde novou nevěstu. Jeho (svatební) smlouva je nová a věčná...
Díky ToBe za tu poslední větu. Vím to, ale je krásné to občas slyšet znova.
ToBe, ta poslední věta je fakt výstižná. Přesto porovnávat dokonalý vztah Krista k Církvi s nedokonalým lidským vztahem jde opravdu jen jako ideál s hluboko vzdálenou realitou hříšníků... <br />
<br />
Díky za objasnění ohledně porneia - po prozkoumání několika slovníků jsem zjistila, nemusí znamenat jen krvesmilstvo, na které odkazuješ, ale jakýkoli nemanželský sexuální vztah - tedy třeba i s prostitutkou. Ale ještě jsem to pořádně neprozkoumala (čas není natahovací :-) ), tak si to ještě nechávám otevřené... Myslím, že i Židé chápali smilstvo v obou těchto rovinách, proto se porneia vyskytuje v NZ asi na 26 místech (nezapomínejme,že pisatelé NZ vycházeli všichni z židovského prostředí)<br />
Mimoto myslím, že by bylo nelogické, kdyby Bůh zakazoval odluku, případně rozvod i v případech, kdy by jedna strana se opakovaně dopouštěla nevěry a druhá strana nad tím zavírala oči - děti by měly zajímavý model rodiny.. :(.. Bůh ví, že jsme jen lidé... Jedna strana z manželství může odejít, když už je to nutné - 1Kor7:10<br />
Myslím, že rozvod je v krizových případech čestnější řešení, než tzv. anulace manželství. (viz prokrestany.cz/eden/13.htm) Ono se o tom dobře mluví, když to člověk zná z teorie, když se to netýká jeho, nebo někoho z jeho blízkých... když si říká - ono to přece šlo nějak zvládnout, měli se chovat tak a onak... jenže to je teorie :(... Samozřejmě by bylo ideální, kdyby byly všechny páry šťastné a žily podle vzoru Krista a Církve...
Ad: "Mimoto myslím, že by bylo nelogické, kdyby Bůh zakazoval odluku, případně rozvod..." Chtěla bych upřesnit, jak používám pojem "rozvod". Podle katolické morálky se rozvod prostě nepřipouští. Nikdy. Platně uzavřené svátostné manželství prostě nelze rozvést. Lze v určitých - v komentářích naznačených případech přistoupit na odluku - ta však není zrušením manželství, není rozvodem, tudíž odloučení partneři nemůžou uzavřít další svátostný sňatek. Pak lze ještě anulovat manželství - tj. pro zevrubném prozkoumání dospět k závěru, že z nějakých důvodů nebylo uzavřené platně. Ale ani tuto situaci nelze označit termínem rozvod.
annina: právě ona anulace mi přijde poněkud křečovitým až farizejským řešením problému... Stačí si pozjišťovat, jaké okolnosti jsou k anulaci potřeba... Dále vyvstávají otázky, jako třeba pokud jsou z onoho manželství děti, tak to jsou děti nemanželské? A to, co manželé provozovali, bylo smilstvo? Pokud anulované manželství nikdy neplatilo, pak by na tyhle otázky měla být odpověď "ano".
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.