Jak zdědit věčný život?

Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?"

... Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!"

Viz Mk 10,17-30

E-vangelium on-life

„ Co musím dělat, abych dostal věčný život?" Z takto formulované otázky se zdá, jako by byl věčný život podobný sladké odměně za vzorné chování: Když budu něco dělat, dostanu něco dobré. Avšak otázka v originálu otvírá mnohem širší obzor, neboť sloveso přeložené jako „dostat" v sobě zahrnuje také významy jako „zdědit" či „dostat podíl" (viz ekumenický překlad: „... abych měl podíl na věčném životě"). Když položíme otázku: „Co mám dělat, abych zdědil věčný život?", je jasné, že získání podílu na dědictví není automatickým důsledkem určitého chování, i když existují výjimky, kdy se dědictví získává za doopatrování nebo jinou službu. Zpravidla se dědictví získává na základě statusu syna či dcery (případně na základě jiného příbuzenského nebo závětí definovaného vztahu). O dědictví tedy rozhoduje především to, kým je ten, kdo se má stát dědicem.

Zdánlivě banální otázka takzvaného „bohatého mládence" nám tak otvírá velké tajemství: Věčný život nelze dostat na základě pouhého zachovávání přikázání. Věčný život lze jen zdědit na základě synovského vztahu k Tomu, kdo je jeho zdrojem a původcem. V tomto světle je velmi dobře pochopitelná Ježíšova reakce na mládencovo prohlášení o  zachovávání všech přikázání. Ježíš mu odpovídá: „ Jedno ti schází..." A v tomto světle je namístě i udivená reakce učedníků: „ Kdo tedy může být spasen?" Pochopili správně, že sám od sebe nemůže být spasen nikdo. „ U lidí je to nemožné." To, co mladíkovi i navzdory jeho mravní bezúhonnosti ještě stále chybí, je synovský vztah k Bohu - dárci věčného života. A tento status syna může získat jen jediným způsobem - následováním Syna, kterého Bůh sám poslal - Ježíše Krista. Výzva „ prodej ... rozdej všechno, co ti v následování překáží, a pak přijď a následuj mě" proto není radou pro už dávno dobré lidi, kteří chtějí být ještě lepšími, nýbrž nevyhnutelnou podmínkou pro každého, kdo se chce stát synem (dcerou) v Synovi, a tak zdědit věčný život a vejít do Božího království. Účast na Božím synovství se však neprožívá v pohodlných pantoflích a v měkkém županu. Ani rozhovor s takzvaným „bohatým mladíkem" se neodehrává v pohodlném obýváku. Ve chvíli, kdy tento „nějaký člověk" přiběhl, se Ježíš právě vydával na cestu. A směr Ježíšovy cesty je už známý: Jeruzalém a... kříž.  Není třeba se ale bát, že by tato cesta byla slepou ulicí, i když její dláždění (= zachovávání přikázání) nevypadá vždy přitažlivě.

© E-neděle
www.paulinky.cz
www.svatypavel.paulinky.cz

Príbuzné weby:

www.signaly.cz/neposeda

www.signaly.cz/annina