Lék na hluchoněmost
Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech."
Viz Mk 9,30-37
E-vangelium on-life
Evangelnímu úryvku z 25. neděle bezprostředně předchází epizoda s chlapcem, který byl posedlý duchem němoty (viz Mk 9,14-29). Tato perikopa sice není zařazena do série nedělních liturgických čtení, ale právě před dvěma týdny (viz evangelium 23. neděle) jsme mohli být svědky ještě jiného uzdravení hluchoněmého člověka. I když zmiňované úryvky nenásledují těsně po sobě, přece nám právě tato uzdravení z hluchoty a němoty mohou sloužit jako užitečné reflektory, které výborně osvětlují dnešní evangelium. Dovídáme se totiž, že Ježíšovi učedníci spolu s Ježíšem procházejí Galilejí. Není pochyb o tom, že se těší dobrému fyzickému a psychickému zdraví (jak jinak by mohli zvládat toto putování?). Vykazují však jasné známky duchovní nemoci, z níž potřebují být vyléčeni. Učedníci jsou evidentně duchovně hluší, protože nerozumějí důležité Ježíšově řeči. Ba víc, zdá se, že ji vůbec neberou na vědomí, poněvadž cestou rozmlouvají o svých věcech. Kromě toho jsou i duchovně němí, neboť se bojí zeptat na to, čemu nerozumí, a když jim otázky klade Ježíš, nejsou schopni odpovědět - mlčí. Koneckonců jejich rozmluvy jsou ve světle Ježíšových slov o utrpení a zmrtvýchvstání Syna člověka opravdu jako mumlání němého. Přou se totiž o to, kdo z nich je největší.
Jaký lék existuje na tuto hluchoněmost? Při uzdravení hluchoněmého (viz evangelium 23. neděle B, Mk 7,31-37) jsme sledovali dotek Ježíšových prstů, který stranou od zástupu (!) nemocnému navrátil sluch i řeč. Po vyhnání němého ducha (viz Mk 9,14-29) sám Ježíš dává recept na účinný lék. Je jím modlitba. Jsme-li opravdu pozorní, neunikne nám, že tyto léčebné postupy aplikuje Ježíš i na své učedníky. Také jejich přechod Galilejí se odehrává stranou od zástupu. - „Ježíš nechtěl, aby o tom někdo věděl." A co jiného je modlitba, když ne „chození s Ježíšem" a pozorné naslouchání jeho slovu, které se nás dotýká jako laskavé uzdravující ruce? Přesně k tomu měli příležitost učedníci při cestě Galilejí. Jestli však někomu nezabírá ani tento medikament, znamená to, že je příliš vysoko na lešení své pýchy, takže Ježíš k němu nedosáhne. V tom případě nejlépe působí to, co zabralo Zacheovi (viz Lk 19,5): „Pojď rychle dolů!" Frekvence Ježíšova hlasu je totiž vnímatelná pouze dole - na úrovni dítěte. Kdo je příliš vysoko, ten ji nezachytí - a Ježíš jej ani nemůže vzít, obejmout a uzdravit.
© E-neděle
www.paulinky.cz
www.svatypavel.paulinky.cz
Príbuzné weby:
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.