Výzva k úsilí

Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“

Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka.“

Viz Jan 6,24-35

E-vangelium on-life

Snad se díváme trochu skrz prsty na zástup z evangelia, který se vzpamatoval ze svých snů o povedené korunovaci krále chlebodárce (viz evangelium minulé neděle Jan 6,1-15) teprve tehdy, když byl už Ježíš se svými učedníky na druhé straně moře. Slyšíme výtku, kterou těmto lidem Ježíš adresuje, a souhlasně přikyvujeme: „Ha, hlavně, že se zdarma nabaštili! Vůbec nepochopili, o co Ježíši jde. Viděli sice velká znamení, ale vlastně zbytečně, poněvadž podstata jim zcela unikla.“ Cítíme se přitom „na koni“, protože my jsme neviděli žádná podobná znamení jako oni, a přece je nám jasné, proč Ježíš přišel, a proč tato znamení konal.
V naléhavých otázkách, které tito lidé kladou Ježíši, však zaznívá nejedna tichá, ale neodbytná otázka právě pro nás. My totiž o Ježíši víme mnohem víc než oni, víme, co si máme představit pod chlebem z nebe, o němž mluví, a pravidelně potvrzujeme vyznání své víry v něj. Hledáme ho však s takovou touhou a dychtivostí, jako ho vyhledával tento zástup? Usilujeme vůbec o chléb, který on dává? Ježíš usměrňuje hledání zástupu slovy: „ Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu...“ My se tváříme, že víme, který pokrm má prioritu. Lze ale vůbec říci, že o něj usilujeme? 

© E-neděle
www.paulinky.cz
www.svatypavel.paulinky.cz

Príbuzné weby:
www.signaly.cz/neposeda
www.signaly.cz/annina