Nedělní texty od Paulínek

Je dobře, že jsme tady

8. 3. 2009 11:39
Rubrika: Nezařazené | Štítky: z jedné vlny
ežíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami.

A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit.

Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady...

 

Viz Mk 9,2-10


E-vangelium on-life

 

U všech synoptiků Ježíšovu proměnění na hoře předchází situace, kdy Ježíš svým učedníkům vysvětluje, že musí trpět a zemřít (viz Mk 8,31) a zdůrazňuje, že cesta těch, kteří ho chtějí následovat, nemůže být jiná než cesta kříže (viz Mk 8,34nn). I my jsme na začátku postního období (více či méně) obnovili naše rozhodnutí jít za Kristem a je nám jasné, že jsme s tímto rozhodnutím nenastoupili na eskalátor, který by nás bezbolestně vynesl do cíle.

Ježíš však nepovolává své učedníky tak, že by jim vylíčil náročnou trasu strastiplným údolím a pak čekal, kolik hrdinů statečně zatne zuby a zvládne to. On zapaluje jejich srdce (viz též Lk 24,32) a září své slávy jim otevírá oči, takže zjišťují, že skutečně dobře jim je pouze tam, kde je on. Jen zkušenost Kristovy oblažující přítomnosti je jiskrou, která v jejich srdcích spouští odhodlání vykročit za ním kamkoliv – i na cestu kříže. Kříž sám o sobě totiž odporuje lidské přirozenosti, neboť člověk pro utrpení nebyl stvořen, a nikdo není schopen zapírat sám sebe jen tak – z nějakého zbožného rozmaru.

Je pozoruhodné, že i když je postní období v naší mentalitě spojeno s převážně negativními konotacemi smutku, bolesti a odepírání si, hned na druhou postní neděli nás Boží slovo učí velmi pozitivním slovům: „ Dobře, že jsme tady.“ Liturgie, která nás o minulé neděli pozvala na poušť, dnes upřesňuje, že tato poušť je vlastně fascinujícím časem intimity s Kristem. Jak reagujeme na jeho každodenní malá pozvání, abychom vystoupili na vysokou horu a byli tam sami – jen s ním?

Samozřejmě, že tento výstup není bez námahy. Ten, kdo nás vede, však není přísným trenérem, samozvaným instruktorem, protivným šéfem ani neosobním guru, ale milovaný Syn milujícího Otce a tím, že posloucháme jeho, i my se stáváme milovanými syny a dcerami. Dokážeme mu alespoň občas říct: „ Mistře, je dobře, že jsme tady“, tak od srdce jako to vypadlo z Petra?

 


© E-neděle
www.paulinky.cz
www.svatypavel.paulinky.cz
 

 
Zobrazeno 1491×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka