V čem je Ježíšovo učení jiné než ostatní?

Ježíš v sobotu vstoupil v městě Kafarnaum do synagogy a učil.

Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.

Viz Mk 1,21-28

E-vangelium on-life

Dnes se možná přistihneme u toho, jak se nám někde v koutku srdce ozve něco jako nesmělá závist vůči obyvatelům Kafarnaum. Dovídáme se totiž, že Ježíš vstoupil do jejich synagogy a učil tam. Evangelista ještě zdůrazňuje, jak všichni žasli nad Ježíšovým učením, a nás přitom nechává téměř úplně „nasucho“. Vždyť nám ani slůvkem nenaznačuje, co vlastně Ježíš v kafarnaumské synagoze učil a co těm lidem říkal. Jak jen mohl být evangelista tak nepozorný či zapomnětlivý?! Nu, možná ho vedly o mnoho hlubší důvody než zapomnětlivost či nepozornost. Kdyby nám totiž podrobně referoval, co Ježíš v kafarnaumské synagoze učil, mohlo by se nám stát, že bychom se soustředili pouze na obsah jeho slov a uniklo by nám, že zde jde hlavně o Ježíšovu osobu. Jen on – Ježíš Kristus – má totiž moc umlčet zlo, které se rozkřikuje v duši člověka. Žádné učení samo o sobě, třebaže ušlechtilé a vznešené, tuto moc nemá. Podstatou evangelního učení není jakási nauka, poznání či dokonce věda, nýbrž osoba Ježíše Krista. Byla by tedy škoda, kdybychom zůstali pouze u tiché „zbožné“ závisti a nezúčastněně sledovali žasnoucí obyvatele Kafarnaum. I my máme totiž skutečnou příležitost rozhodnout se, jaký postoj zaujmeme: Můžeme žasnout nad mocí živého Krista, který je i dnes přítomen mezi námi, ačkoli jinak než v kafarnaumské synagoze (avšak ne méně reálně) a s úžasem „číst“ jeho působení v našem životě či v životech druhých lidí. Nebo mu můžeme „zabouchnout“ dveře sebejistým: „ Vím... Vím, kdo jsi... Znám zpaměti přikázání… Znám blahoslavenství... Znám celé pasáže z evangelia... Vím všechno... Co je ti po mně? (Nepotřebuji tě!)“

© E-neděle
www.paulinky.cz
www.svatypavel.paulinky.cz