Proč a jak věřit evangeliu

Pořadí toho, co Ježíš hlásá na začátku svého působení v Galileji, je jasné: 1. Přiblížilo se Boží království. 2. Obraťte se a věřte evangeliu! A z paralelní pasáže z Matoušova evangelia je logické pořadí ještě patrnější: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království” (Mt 4,17). První a hlavní skutečností je tedy blízkost Božího království. Až důsledkem tohoto faktu je obrácení čili úplná změna směru v životě. Z neznámých příčin jsme si to my v hlavě nějak prohodili. Představujeme si, že nejdříve musíme naplnit stanovený čas namáhavým plněním náročných úkolů v tabulce označené „POKÁNÍ”, a až pak se krůček po krůčku přiblížíme k nějaké vzdálené a nepředstavitelně zázračné zemi, která se jmenuje Boží království. Myslíme si, že k Božímu království se přibližujeme my, protože se obracíme. Není divu, že s trpkou příchutí pravidelně konstatujeme, že se nám to obrácení poněkud nedaří... a nakonec, ani trochu nás nebaví. Logika obrácení a Božího království totiž funguje úplně obráceně. Jen překvapivá radostná zkušenost blízkosti Božího království a samotného Boha, který se z vlastní iniciativy přibližuje svému stvoření, funguje jako spouštěcí mechanismus skutečného obrácení. Ježíš Šimonovi, Ondřejovi, Jakubovi a Janovi neřekl: „Chlapi, vynasnažte se, aby z vás byli dobří rybáři lidí. Pak přijdu a vezmu vás s sebou do Božího království.” Nad takovou nabídkou by asi pouze znechuceně mávli rukou: „Kdoví, zda něco takového vůbec existuje.” V Ježišovi samotném – v jeho osobě se však k těmto rybářům přiblížilo Boží království a na tuto skutečnost nedokázali zareagovat jinak než zanechat sítě, otce, pomocníky a odejít.

Takto funguje víra v evangelium. Věřit evangeliu totiž neznamená ovládat obsah čtyř spisů Nového zákona podobně, jak jsme ve škole museli ovládat obsah povinné literatury. Uvěřit evangeliu znamená konečně uvěřit radostné zprávě o blízkosti milované a milující osoby. A tato blízkost „vrchovatě“ naplňuje smyslem všechen čas, který člověk prožívá, takže všechno ostatní ustupuje do úzadí, ačkoli zanechávání sítí, otce, pomocníků... či zaběhnutých zvyklosti, oblíbených činností, či zlozvyků (nebo i hříchů) přece může bolet a vyžadovat námahu.