To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život ...
(mše ve dne)
Jsme zvyklí žít s jedním okem neustále upřeným na hodinky a s jedním prstem soustavně přivřeným v diáři nebo přilepeným na klávesnici mobilu a naše mentalita je natolik naprogramována na uvažování v souřadnicích plynoucího času, že když posloucháme tzv. prolog Janova evangelia, urputně se snažíme představit si pod slovem počátek jakýsi začátek časové osy dějin, nějaký bod nula, z něhož všechno vychází. Slovo arché, které používá evangelista, však obsahuje něco víc než je pouhý časový údaj. Řecké slovo arché kromě začátku znamená i původ, příčinu, princip a dokonce i vládu a velení. Vulgáta ho překládá latinským principium, z čehož taky lze vycítit, že počátek, o němž píše Jan, je něco mnohem důležitější než časový údaj. Slovo, které bylo na počátku, je víc než chronologický začátek. Je především principem, základem a řádem všeho, co povstalo. Toto Slovo (logos) dává smysl, dává logiku a vládne všemu, co jest.
Slavení každého svátku, i Vánoc, má svůj počátek v historické události. Avšak na rozdíl od ostatních běžných oslav, svátků, či výročí, Vánoce nejsou vzpomínkovým návratem k jakémusi chronologickému počátku na způsob vzpomínek nad černobílými fotografiemi od babičky. Slavnost narození Páně je jasným pozváním znovu seřídit život podle principu a řádu, který nám zjevilo vtělené Slovo. Je pozváním znovu odevzdat všechno pod vládu a velení pravého Světla, které přichází na svět. A jaká je logika jeho vlády?
Člověku, který se úporně snaží vyšplhat se co nejvýše, někam to dotáhnout, k něčemu se dopracovat, vtělené Slovo ukazuje cestu tím, že ono samo volí cestu „směrem dolů“ (viz Flp 2,5-8: „nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ...vzal na sebe přirozenost služebníka“).
Člověku, který odmítl být člověkem a umanul si, že on bude bohem (viz Gen 3,5: „budete jako Bůh“), se Boží Syn přibližuje tím, že se stává člověkem.
Člověku, který odmítl přijímat a rozhodl se, že si sám bude brát, co se mu zamane (viz Gen 3,6: „žena viděla... utrhla... a jedla“), se Boží Syn dává a riskuje, že nebude přijatý.
On však ví, že nikdo z nás se nikdy nedopracuje k dokonalému pochopení této logiky. Proto nezůstává pouze u pozvání a nabídky, ale on sám nám dává moc, k tomu, k čemu nás zve. Po této moci se však nelze natahovat, je třeba se k ní sklonit: „ Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi...“ Všemocný Vládce jakoby se „bál“, že poníží člověka, jestli se k němu skloní. Proto se snížil on sám, aby se člověk musel, nebo spíš mohl sklonit k němu.
Biblog k předposlednímu adventnímu dni Lk 1,57-66 viz ZDE.
E-vangelium on-life k evangeliu Lk 2,1-14 (mše v noci) viz ZDE.
© E-neděle
Příbuzné weby:
To je zvlasti, ze i na velkou vzdalenost, mely jsme s Anickou stejnou "intuici". presne totez mne oslovilo... Sv. Pavel pak v jednom ze svych listu dodava: chovejte se proto jako deti Bozi!
Hejtyjo, ta e-neděle je vážně dobrá. Jen to člověk nesmí jen tak prolítnout, ale v klidu si soustředěně pročíst. Ta věta "Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi" je naprosto hrubá...
To jsem ráda, Vojtecu, že to taky tak cítíš :-). A přeju Ti, ať se tato "moc" naplno projevuje v Tvém životě.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.