Nedělní texty od Paulínek

Jeden člověk se chystal na cesty

15. 11. 2008 0:00
Rubrika: Nezařazené | Štítky: z jedné vlny
Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek...
...
Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků...

Viz Mt 25,14-30


 

E-vangelium on-life

 

Už dávno velmi dobře víme, jak podobenství o  hřivnách skončí, a tak dáváme velmi málo pozor na to, jak začíná: „Jeden člověk chystal na cesty. Zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek...“ Avšak, co je to za „člověka“ a kam se „chystá na cestu“? Evangelista Matouš uvádí podobenství těsně před událostmi Velké noci, tj. před Ježíšovým utrpením (viz Mt 26,1: „Když Ježíš skončil všechny ty řeči, řekl svým učedníkům: »Jak víte, za dva dny jsou Velikonoce a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.«“). Pokud si povšimneme tohoto malého detailu, může nám „docvaknout“, kdo se vlastně „chystá na cestu“, i to, že cestu, kam jde, bychom už měli znát (srov. Jan 14,4). No, a v tomto světle i ty notoricky známé „hřivny“ najednou dostávají zcela nový rozměr. Dochází nám, že by bylo příliš málo, kdyby tu Pánovi šlo jen o to, abychom rozvíjeli své nadání, jako například kreslení, hudební sluch, dobrý hlas, paměť na jazyky, organizační schopnosti, manuální zručnosti, estetické cítění... Samozřejmě, i ony jsou Božími dary, které je třeba zodpovědně zvelebovat. Avšak člověk, který se chystá na cestu, svěřuje služebníkům celý svůj majetek! Boží Syn, který se zkrátka chystá jít cestou utrpení a zmrtvýchvstání zpět k Otci, svěřuje svým, které už „nenazývá sluhy“, ale dokonce „přáteli“ (srov. Jan 15,15), ta nejniternější tajemství trojjediného Boha. Copak není neustále společenství lásky mezi božskými osobami tím Božím „majetkem“, který je v Kristovi svěřen lidem? Copak to není o mnoho víc než nějaké přirozené nadání či vlohy?

Ten, který dostal pět hřiven, získal a odevzdává dalších pět! O možnosti, že by pánovi předložil třeba tři nebo dvě získané hřivny, se vůbec neuvažuje. Podobně i druhý sluha získal a odevzdává přesně další dvě hřivny. Neexistuje totiž jiná možnost, jak na přijatou lásku odpovědět stejnou měrou. Kdo z těch, kteří ví, že jsou milováni, by chtěl přijatou lásku opětovat na 50, 30 či 10 %? Každý přece usiluje minimálně o 100 %!

A právě tu se spletl ten, co dostal jednu hřivnu. Vidí svého pána jako tvrdého člověka, který sbírá, kde nerozsypal, a který při svém návratu jen bezcitně kontroluje žákovské knížky. A v tomto pohledu se velice mýlí.

Nepochopil, že nejde o výkony, ale o to, aby jednoduše opětoval přijatou lásku. Argumentuje přesně jako Adam: „Bál jsem se ..., a proto jsem se skryl“ (viz Gen 3,10). „Strach nemá v lásce místo“ (viz 1 Jan 4,18) a není k ní nutná kdovíjaká obchodní zručnost. Stačí dávat dále to, co člověk přijal: „Měl jsi moje peníze uložit u směnárníků...“

 

K paralelnímu podobenstvi Lk 19,11-28 viz: http://annina.signaly.cz/200711


 

©

E-neděle

BUONA DOMENICA!

www.paulinky.cz

 

www.svatypavel.paulinky.cz

Zobrazeno 4462×

Komentáře

vojtec

skutečně zajímavý výklad, takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel..

solipso

Zajímavé. Tohle mi taky nikdy nenapadlo. Po té blbosti z minulé neděle konečně něco k zamyšlení. 2:)

pavlli

Moc hezké :)...

annina

Ad solipso: "Blbostí z minulé neděle", doufám, nemáš na mysli evangelium...

juniper

a co říkate na tyto hřivny:trpělivost, milosrdenství, odpuštění, obětování se prodruhé...........

Petr Podmolik

mate pravdu.

Pavlína Krčmářová (PajaK)

Mě zaujala skrytá hloubka Ježíšových slov, kterou jsem si před tím neuvědomovala. Působí na mě silně, že podobenství o hřivnách má pro nás tak hluboký význam. Není to jenom přirovnání, je to poselství. Ta slova jsou obrovsky živá a aktuální.

Vemte si, že Ježíš před 2000 lety řekl: "Teď odcházím, je to na stovky, tisíce let. Celou dobu, po kterou tu nebudu fyzicky přítomen, máte vy lidé za úkol rozmnožit a předat lásku, kterou jsem vám dal. Až se vrátím zpět, dojde k vyúčtování."

Teď jsme ve fázi, kdy Ježíš zůstává u svého Otce a my čekáme na jeho druhý příchod. Máme množit hřivny. Jeho lásku.

Ale jaké hřivny my mu dáme, až přijde? Jak se nám daří tu lásku množit?

To je tak krásný velký úkol, a my stále hledíme na sebe, na svoje malinkaté problémy a když se podíváme v globálu na svět, je to k pláči. Vždyť lidstvu se vůbec nedaří hřivny rozmnožovat. Jenom jich ubývá. Já osobně nechci, aby to tak bylo. Musím na sobě ještě hodně pracovat a najít správnou cestu, jak

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka