Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem...

  Znalec Zákona je odborník na to, jak se podle možností  “bez újmy na bezúhonnosti“ prosekat složitou spletí předpisů a zákazů. Člověk si vykonstruoval složitý legislativní systém, jehož základem je spekulace typu: „Jak co nejvěrněji zachovat zákon a přitom se co nejvíc šetřit?“ Ten, kdo úzkostlivě bdí nad tím, aby náhodou nedal Bohu víc, než je nevyhnutelné, je otrokem svého vlastního minimalismu.

  Mistr poslaný Bohem – Ježíš, naopak otvírá širší obzory. K odpovědi dodává, že přikázání, které je největší, je zároveň i první... takže za ním nutně následuje ještě druhé. Říká se, že k lásce je třeba dvou. V lásce k Bohu však nestačí dva (Bůh a člověk). Aby nebyla jen fiktivní, je k ní třeba tří (Bůh-člověk-člověk). Proto se láska k Bohu, který se v Kristu stal „podobný lidem“ (viz. Flp 2,7), neobejde bez lásky k člověku, a první přikázání se neobejde bez druhého, které je mu podobné.