Nedělní texty od Paulínek

Pastýři pospíchající versus my pospíchající

2. 1. 2009 11:31
Rubrika: Nezařazené
Když andělé odešli od nich do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: „Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!“

Pospíchali tam a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno.

Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.

Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

 

Viz Lk 2, 16-21

 


E-vangelium on-life

 

Pastýře, kteří pospíchají do Betléma, si většinou představíme jako urostlé mládence v teplém kožíšku, obuté ve vysokých holínkách. Tak je přece známe z našich betlémů. Skuteční blízkovýchodní pastýři z doby před dvěma tisíci lety však stoprocentně vypadali jinak. Že by to tedy tvůrci tradičních betlémů úplně zkazili? Ne, naopak. Sympatičtí kudrnatí kluci z našich oblíbených betlémů jsou důkazem, že naši prarodiče velmi dobře pochopili jednu věc: Pastýři z evangelia nejsou divné exotické „ksichty“, které nám jsou úplně cizí. Jsou naši velmi blízcí „kolegové“, kteří nás zvou vydat se spolu s nimi na tutéž cestu, na kterou se vydali oni – na základě toho, co jim bylo pověděno. Dnes jsou nám však na míle vzdáleni jak ti středoevropští pastýři, kteří byli známí našim předkům, tak i ti blízkovýchodní, o nichž píše evangelista. A přece, něco by nám na nich mělo být velmi blízké: Lukáš o pastýřích píše, že pospíchali. I my neustále pospícháme. Zvláště dny před Vánocemi se každoročně vyznačují chvatem a shonem. Nyní však, když konečně (snad alespoň na chvilku) stojíme u jeslí, dovolme právě těmto našim „kolegům“ pastýřům, aby s námi prohodili alespoň pár slov. Možná nám řeknou: „My jsme pospíchali kvůli tomu, co nám řekli andělé. Kvůli čemu celý rok, nebo i celý život pospícháte vy? My jsme nalezli Marii, Josefa i děťátko. Nalezli jste je tyto Vánoce i vy? Betlémové figurky, které jste nalezli odložené ve skříni, se jako nález nepočítají. Nalezení Marie, Josefa a děťátka se počítá pouze tehdy, když jste nalezli jejich místo ve vašem životě. Pozor, nestačí nalézt pouze děťátko, ale všechny tři – Marii, Josefa i děťátko. Toto děťátko totiž není pouhým symbolem jakési vznešené abstraktní ideje, ale skutečným Bohem, který se stal skutečným člověkem ve skutečné lidské rodině – u Marie a Josefa. My jsme byli schopni vypravovat všechno, co nám bylo o tom dítěti pověděno. Dokážete i vy alespoň někomu říct, co pro vás toto dítě znamená? My, když jsme se zas vrátili, velebili a chválili jsme Boha. Kam se po svátcích vrátíte vy? Znovu začnete bezhlavě pospíchat nebo budete velebit a chválit Boha za všechno, co jste slyšeli a viděli?

 

Jiné E-vangelium on-life k Lk 2,16-21 ZDE

Otče náš pro rok 2009 ZDE

 


© E-neděle

www.svatypavel.paulinky.cz

 

 

Příbuzné weby:

www.signaly.cz/neposeda

www.signaly.cz/annina

Zobrazeno 2017×

Komentáře

vojtec

jejda, tolik otázek, jedna důležitější než druhá. Najdu si čas nepospíchat a pospíšit si se nad nimi zamyslet?

annina

Ad vojtec: Vždy se těším, že si přečtu, co k tomu napíšeš. ;-)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka